Ivo Barteček - Stavíme odpěňovač


   S ohledem na množící se dotazy jsem se rozhodl popsat amatérskou stavbu odpěňovače, lépe však proteinového odlučovače, nezbytného zařízení pro klasický způsob biologické filtrace vody v mořském akváriu.
   Principem činnosti tohoto zařízení je využití elektrostatického potencionálu iontového roztoku, kterým nepochybně mořská voda je. Zařízení vlastně kopíruje jev známý i z přírody, kdy se v místech, kde je mořská voda znečištěna organickými látkami podobným proteinům nebo z nich rozkladným způsobem vniklým uhlovodíkům a díky větru a vln se vytváří poměrně dlouhou dobu stabilní pěna. Ta je nesena na břeh, kde se postupně sráží zpět na kapalinu a za vydatného přístupu vzdušného kyslíku probíhají nitrifikační procesy podstatně rychleji než ve vodním prostředí. Tento jev je znám jako samočisticí schopnost moře.
   V akvaristické praxi se využívá pouze první část tohoto jevu, a to oddělení znečišťujících látek organické povahy z mořské vody. Podle způsobu nuceného provzdušňování vody můžeme rozdělit odpěňovače na dva typy. Klasickým způsobem je protiproudé provzdušňování pomocí vhánění tlakového vzduchu přes vzduchovací kámen, druhou možností je využití přisávání vzduchu injektorem nejčastěji na výtlaku silného čerpadla. Profesionální firmy zabývající se výrobou těchto pomůcek dnes převážně nabízejí zařízení pracující podle druhého z uvedených způsobů. Je to sice způsob účinnější, ale je až agresivní, a doslova vyšlehává z vody nejen látky bílkovinné povahy, ale spolehlivě i stopové prvky.
   Klasický odpěňovač má taktéž dobrou účinnost, jeho pořízení amatérskou stavbou je vcelku levná záležitost. Základem je plastová trubka o vnitřním průměru 40 až 120 mm a délce 50 až 80 cm. Lze použít novodurové trubky používané na odpady v domovních instalacích. Lepší je však pro svou průhlednost použít trubky z plexiskla, byť se obtížně shánějí. V nouzi lze zahřát přiřezanou tabuli plexiskla a na „kopytě“ z kovové trubky vytvarovat a vzniklý šev slepit. Průhlednost je výhodná pro vizuální kontrolu množství vháněného vzduchu. Ze stejné trubky vyrobíme i odnímatelnou odlučovací nádobku se středovým oddělovacím komínkem. Dále budeme potřebovat vzduchovací kámen z lipového dřeva, který má malou poréznost a tudíž z něj vycházející bublinky mají sice malý průměr a objem, ale o to větší styčnou plochu, a o to nám jde. Samozřejmě budeme potřebovat i zdroj tlakového vzduchu. Vzduchovadlo  70. let značky Silenta nejenže postačí, ale dokáže vyvinout i potřebný tlak vzduchu vzhledem k vyššímu odporu uvedených vzduchovacích kostek z lipového dřeva, na čemž si mnohdy „vylámou zuby“ malá vzduchovadla mnohých renomovaných firem. Průchod vody zařízením můžeme vyřešit taktéž injektáží pomocí vzduchu, avšak pro stabilitu proudění a následně činnost celého zařízení je lepší použít malé odstředivé čerpadlo s vhodným jmenovitým průtokem.
    Není smyslem tohoto článku seznamovat zájemce s pojmy laminární a turbulentní proudění, s potřebnými výpočty pro ideální zařízení. Přehled možných rozměrů a výkonů přináší tabulka. Jen je nutno zajistit, aby  styčná délka vody a vzduchu byla alespoň 25 cm.

Hrubý objem nádrže

(orientačně)
Průtok přes odpěňovač a filtrační sestavu Vnitřní průměr válce odpěňovače Výška odpěňovače (optimální) Počet vzduchovacích kostek
paralelně
Vynášecí komínek

vnitřní
průměr      výška

150 litrů

200 – 300 l/h

40 mm

350 mm

1

15 mm

50 mm

200 litrů

250 – 400 l/h

45 mm

400 mm

1

15 mm

60 mm

250 litrů

300 –500 l/h

55 mm

400 mm

1

15 mm

70 mm

300 litrů

400 – 600 l/h

65 mm

450 mm

1 - 2

17 mm

70 mm

400 litrů

600 – 800 l/h

95 mm

500 mm

2

20 mm

70 mm

500 litrů

800 – 1000l/h

120 mm

550 mm

2

25 mm

70 mm



Pro úplnost uvádím, že odpěňovače pro veškeré průtoky jsem již sestavil a někteří mí známí kolegové je s úspěchem používají 3 roky a déle v plně osazených reefových nádržích. 
    Činnost vlastního zařízení spočívá v tom, že sacími otvory je do hlavního válce čerpadlem nasávána voda z nádrže nebo komory filtru, podle toho, kde je odpěňovač umístěn. Voda nuceně protéká válcem shora dolů, a je pomocí čerpadla nebo vzduchového injektoru odváděna z odpěňovače k dalšímu čištění v biologickém filtru. Protiproudně válcem zdola nahoru stoupá vzduch vystupující ze vzduchovací kostky, dochází ke střetu proudů, vzájemnému mísení a vlivem vytvořeného elektrostatického náboje na povrchu bublin (fázové rozhraní) k zachytávání organických látek. Vytvořená pěna je stálým doplňováním vzduchu do uvedeného systému vytlačována komínkem do odlučovací nádobky, kde se postupně sráží zpět na kapalinu. Tuto kapalinu pravidelně odstraňujeme, lepší je však odvádět ji hadičkou do záchytné nádoby o objemu cca 5 litrů v případě 250 litrové nádrže, což velmi zhruba odpovídá týdenní produkci odpěňovače v plně zatížené nádrži, v uvedeném případě se jedná o cca 35 centimetrů rybích délek a udržení kvality vody vhodné i pro chov odolnějších druhů tvrdých korálů a celé škály kožnatých a měkkých korálů, diskovitých sasanek a přiměřeného množství bezobratlých živočichů.



    Toto je jednoduché schéma samotného odpěňovače se znázorněním hlavních proudů vody a vzduchu. Cesta odpadních látek je vyznačena červeně, voda zeleně a vzduch modře.
    Samozřejmě lze hlavní válec usadit v komoře filtru a využít gravitace a přepadů. Pak vlastní čerpadlo vrací již vodu z poslední vyrovnávací komory filtru zpátky do nádrže. Pro zvolený průtok se rozměry válce nemění, pouze výška vynášecího komínku odlučovací nádobky se sníží o pětinu až čtvrtinu oproti hodnotám uvedeným v tabulce.



    Takto znázorněná baterie již žádný komentář nepotřebuje, jen úrovně hladin jsou v jednotlivých sekcích více nadnesené pro optické zvýraznění. Přeji všem stavitelům hodně úspěchů nejen při stavbě tohoto zařízení, ale hlavně hodně pohody při pozorování živočichů pořízené za ušetřené tisíce korun. Případné další dotazy rád zodpovím.
Ivo Barteček alias rybka bartecek@guzu.cz

Je zakázaná reprodukcia textu alebo fotografií bez súhlasu autora!

05/2003